Asexuálové vs. zbytek světa

16. září 2012 v 20:23 | dexter |  Angry young man
"Asexuálové by se měli léčit..."

Tak přesně tento výrok z úst nejmenovaného sexuologa mě dnes opět dostal do naprosté extáze. Ale zpátky na začátek, abych vysvětlil kde to vlastně začalo. Jelikož naše milované televizní zpravodajství nemělo dnes dostatek bulváru, objevila se v nich reportáž o asexualitě. To by ještě nebylo nic tak neobvyklého, přiznejme si, že v dnešní době jsou všemožné zprávy na sexuální témata naprostým standardem. Když se člověk ale zaposlouchá o něco víc, nestačí se divit. Lidé totiž už mají ve svých názorech a té tolik blahořečené toleranci asi zmatek. Když se hovoří o homosexualitě a právech gayů a lesbiček, všichni se snaží ukázat svou toleranci, pořádají se průvody, respektuje se všelijak jejich tolerance a také už se homosexualita nepovažuje za duševní nemoc. S tím také souhlasím, nikdy jsem nebyl a nebudu nějakým netolerantním bastardem, co by soudil lidi jenom podle jejich orientace. Co mne však zaráží je, že když se najednou jedná o člověka, který prostě sex k životu nepotřebuje, ba je proti jeho životnímu přesvědčení a stylu, najednou je tento považován za nemocného a měl by se jít léčit? To mi prostě hlava nebere, a upřímně je mi líto každého asexuála, který si toto musel vyslechnout. Možná to bude znít všelijak, ale dovolte mi aplikovat na tento případ trochu logiky. Homosexualita je věc neobvyklá, nestandardní, kdy lidé nežijí v klasických párech Muž a Žena, a mnohdy se to někomu může zdát i nepříjemné, nebo minimálně nezvyklé, když se má s takovým párem setkat. Přesto se však v povědomí společnosti pěstuje tolerance a stále je snaha zvýšit tuto toleranci, aby i homosexuálové měli svá práva netknuta. Asexualita oproti tomu sice také není běžná, ale obtěžuje snad někoho na veřejnosti svým projevem? Těžko. Mnoho lidí ani na první pohled asexuála nepozná, je to klasický pár, který se sice třeba o poznání méně omuckává a osahává, ale jinak tam není žádný podstatný rozdíl. Proč by se tedy asexuálové měli zrovna jít léčit? Proč je tak špatné nepotřebovat prostě v životě sex? Chce mi snad někdo tvrdit, že jenom proto, že svět je plný sukničkářů a děvek co neudrží kalhoty nahoře, musí společnost naplivat těmto slušným lidem do tváře s tím, že nemít sex je nenormální? Ať se každý nad tím zamyslí sám, já doufám osobně, že jen málo kdo se ztotožňuje s tímto děsným výrokem ze zpravodajství.... Možná že kdyby byl každý asexuál, věrnost by byla na denním pořádku.
 

Chudinka pejsek

6. září 2012 v 18:10 | dexter |  Angry young man
"Zájem o něco, jako krátkodobý prostředek začlenění se do společnosti"

Myslel jsem si, že včerejší článek byl jen takovým momentálním uvolněním svých myšlenek, které se ve mně hromadily už delší dobu. Když jsem však otevřel dnešní Mladou Frontu, bylo mi už téměř okamžitě jasné, že dnes zase usednu k počítači a napíšu další článek. A tématem je výše uvedený problém v uvozovkách.

Nedávno si jistě každý z nás, kdo koukne občas do novin nebo na zprávy, všimnul tragické nehody, kdy v autě zemřela celá posádka, celá rodina, a jediný kdo přežil tuto smutnou událost byl pes, jejich vlčák, kterému se podařilo před fatálním nárazem utéct z auta rozbitým oknem. Tato zpráva mne samozřejmě zasáhla, protože člověk nikdy neví, kdy za něj takhle osud rozhodne. Docela jsem byl i rád, že aspoň té němé tváři se podařilo uchránit si život, i když ho čekala cesta do útulku. Až po tento okamžik jsem všechno chápal. Co mě však trochu už znechutilo byl moment, kdy jsem skoro každé další zprávy poslouchal strhující, dechberoucí, a předramatizovanou zprávu o osudu toho psa. Všichni najednou přestali truchlit nad zesnulými, a každý s nadšením sleduje, jestli náš chudáček pejsek najde novou rodinu, protože to on přeci byl v autě během té nehody. O chvíli později se ale dozvídáme, že psovi se tak moc ani nestýská, protože stále přijímá potravu, vesele běhá, hraje si, a nic mu nechybí. A zde přichází zase moje otázka - proč se lidi zajímaj tak tupě jenom o někoho, kdo je "psí celebrita"? Nechci tu rozhodně popudit někoho, kdo by se chtěl zastávat toho nebožáčka. Nepopírám, že jeho osud není vůbec hezký, a že i on potřebuje lásku a domov. Ale proč by měl dostávat tolik prostoru ještě několik dní po nehodě v hlavním vysílacím čase, vedle skutečně tragických událostí, jen proto, že byl u něčeho důležitého?? Díval se někdo z těch přitakávajících lidí do útulku? Je tam spousta zubožených psů, kteří skutečně nemají rodinu, bylo jim fyzicky krutě ubližováno, dodnes mají trauma a klepou se v kotcích jenom co někdo projde kolem. Psi, na jejichž péči nejen že nejsou peníze, ale kteří se třeba už nikdy nezačlení znovu do společnosti, do nějaké rodiny. Kdo dá lásku a péči jim? Kdo bude právě o nich vysílat několik dní ve zprávách? ... Bohužel, všechno je pomíjivé, a tak když opadne ona senzace, když nikdo bulvární zprávou nedá lidem povel "teď se všichni s uslzenýma očkama starejte o jednoho pejska", tak se okamžitě z lidí stanou zase sebestřední oportunisté bez zájmu, a mezi řádky novin pak visí malá smutná zpráva, že pejsci "celebrity" nikdy nenajdou rodinu, protože už nejsou zájmem médií.

Manifesto

5. září 2012 v 20:17 | dexter |  Angry young man
"Here I am.....hear my words...."

Tak přesně takhle nějak bych mohl začít celý tenhle článek. Už je to strašně dlouho, co jsem tu nic nepsal. Ale teď, ve chvílích, kdy jsem šťastný, bych rád vyjádřil svojí myšlenku. Už se totiž nemůžu dál dívat na to pokrytecké a rádoby hodné okolí. Ale aby bylo jasné o čem mluvím přednostně. Jsou to sebevraždy. Vlastně, dlouho jsem nechápal, proč se musí psychologie tak složitě studovat, když na první pohled k ní člověk nic nepotřebuje. Na pomoc někomu s problémem přeci stačí dobré srdce a touha pomáhat. Jenže teď si začínám uvědomovat, že kdyby to tak skutečně bylo, počet sebevražd spíš rapidně vzroste. Opravdu je každý tak dobrý, za jakého se vydává? Předem říkám, že toto se netýká těch 0,000001% lidí, kteří jsou skutečně hodní. Ale co ten zbytek? Člověk s problémem se na někoho obrátí a odpovědí je zdánlivě hrozně pomocná odpověď. "O nic nejde, je to jen malichernost", "Prosímtě, co by za to jiní dali", "Co maj říkat děti v africe?" nebo snad "Tvoje starosti bych chtěl mít, hoď to za hlavu". Ale pomohou tím dotyčnému? Jistě že ne! Jenom v těch odpovědích odrážejí svůj nezájem, závist, mnohdy i naprostou ignoranci. Napadlo někoho z těch lidí, že každý má jiné měřítko problému? Zatímco jeden člověk dokáže žít zcela sám a je smutný, když není bohatý, jiný dokáže žít v louži v lese, hlavně když má svojí lásku. A z toho taky jasně vyplývá, že nehledě na to, jak se vám může zdát problém druhého malicherný, nebo pro vás snadno překonatelný, pro druhého to může být fatální nedostatek, který ho může vést ke skutečnému pokusu vzít si život. Není tedy lepší si s dotyčným sednout, a probrat s ním do podrobna jeho problémy? Nebo snad o někom říkáte že je přítel/kamarád, ale nestojí vám ani za pár vteřin času? Možná že kdyby se tahle lidskost našla v každém z nás, sebevražd by na světě už nebylo, protože pro každého na téhle planetě existuje řešení, vlídné slovo a pomocná ruka. A kdo by nechal padnout svého přítele jenom proto, že už má podobných věcí za život dost, toho je mi upřímně líto...
Toto je můj odkaz, toto je moje poselství a myšlenka, nad kterou by se měl každý zamyslet.
 


Pro Tebe, Lucie! :)

1. ledna 2012 v 21:54 | dexter
‎99669999996669999996699666699 666999966699666699
996999999996999999996996666996 69966996699666699
996699999999999999966996666996 99666699699666699
996666999999999999666669999666 99666699699666699
996666669999999966666666996666 99666699699666699
996666666699996666666666996666 69966996699666699
996666666669966666666666996666 66999966669999996

Vánoce za T-1

23. prosince 2011 v 16:53 | dexter |  deníček
Vánoce, konečně už klepou na dveře. Už zítra přijde ten čas pohody a klidu. A uspěl jsem. Nebudu to tu nějak velice popisovat, ale vím, že tenhle rok je něco prostě jinak. Tyhle vánoce si konečně užiju a nebudu muset mít pocit, že to mohlo být jiné. Děkuju! :)))

Vánoce za T-4 aneb Dexter's Tableau

20. prosince 2011 v 10:14 | dexter |  deníček
Přátelé, není nic krásnějšího, než si po ukrutném vstávání a následné hodině Účetnictví sednout do kavárny s WiFi, dát si pařížský dort a poslouchat hudbu. Pravda, té šlehačky tu vážně mohlo být méně, ale aspoň mi to skvěle myslí při vytváření mého vlastního tabla. Pokud sem náhodou zabloudí nějaký fanda Dextera, nebojte se, nikoho sem nezabil. :D Spíš jde o takový nevinný obraz, který je speciálně určen pro můj soukromý cíl a jeho dosažení, proto sem nebudu ani nic zveřejňovat. ;) V době co píšu tento článek už je tablo dokončeno, a je jen otázka času, než se objeví reakce na něj. Nemohu sice předem říct, jaká ta reakce bude, ale přeci jen už zbývají jen 4 dny do vánoc, a já pořád nemám zaručený recept na svůj povahový blok. Ale času dosti, ten Enrique Iglesias co tu hraje, mě naplňuje optimismem. Snad bude tento rok o něco úspěšnější než ten loňský a já si konečně užiju krásné rodinné vánoce, bez stresu a negativních pocitů uzamčených hluboko v duši. Rád bych se tu ještě rozepisoval, ale přednáška se blíží a šlehačka klesá, takže zase někdy příště. :)

Vánoce za T-5

19. prosince 2011 v 21:29 | dexter |  deníček
"Pokud chcete někomu odpustit, co to znamená? Že chcete odpustit sobě. - Pokud někomu chcete ublížit, co to znamená? Že chcete ublížit sobě."
Tak tohle je citát, který mi přišel nejvýstižnější pro začátek dnešního příspěvku. Už je to přesně 11 let, co se můj život změnil do nepředstavitelných podob jedním špatným rozhodnutím mé matky. A celou tu dobu jsem se vyvíjel, dospíval. Až jsem si začal pokládat otázku, jak je to vlastně možné, že se mi nic nestalo. Je spoustu lidí s podobným příběhem, s podobně zničujícím osudem, z nichž se stala ta nejhorší část lidstva. Někteří se stali zloději, někteří vrahy, jiní škodolibými poflakovači, nebo bezcitnými agresory. Ale já? Kdo vlastně jsem? Slušně vychovaný kluk, nerozmazlený, naučený vyrůstat v chudobě, pilně studující vysokou školu s ambicemi na MBA titul z ekonomie. Stále se ohlížející na svoje okolí, možná trochu praštěný, ale pořád upřímný a skromný, uznávající dobro a přátelství. Člověka napadne, je vůbec možné, aby pod tlakem minulosti vyrostl přesto někdo nedotčený? Dlouho sem si myslel, že asi ano. Ale dnes mi to došlo. Právě tohle je oním pokřivením mojí osobnosti. Jsem uvězněn ve vlastních myšlenkách, ve vzpomínkách z minulosti. A vždycky tam budou prostě sedět a hlodat. Proč? Protože mým "postižením" je neschopnost jakéhokoliv vybití. Člověk co má uvnitř nějakou bolest či smutek se prostě naštve, dá to okolí sežrat, je protivnej, je aspoň na malou chvíli živoucím záporákem. Ale ne já. Sebevíc se můžu snažit dát nějak najevo co negativního cítím, vždy se ruku v ruce dostaví svědomí a hlas říkající "Tohle nesmíš, ty jsi dobrý." A tak mě navěky bude sžírat ono nevyjádřené, protože jsem otrokem vlastního dobra. A pomůže mi snad někdo? Ne, protože ve světě platí jiná pravidla. Tak jako jsem to už poznal mnohokrát předtím, funguje to stále. Člověk se může někomu věnovat, může být jeho nadějí, světlem v moři zoufalství, může to být přímo on, kdo ho dovede ke štěstí. Ale až přijde tato chvíle, kdy se dotyčnému zobrazí jeho skutečný maják, opustí vás. Ne snad v tom smyslu, že by na vás zapomněl nebo se na vás vykašlal. Jen začne mít naprosto jiné priority, a ať se budete jakkoliv trápit ve svojí duši, vždycky už budete na 2.místě, čekat až na vás dojde řada.
A když se podívám na kalendář, vidím že za 5 dní už zasednu opět ke štědrovečerní večeři a budu postaven před volbu. Být smutný celé vánoce kvůli tlaku okolí, nebo si užít to co mám s vlastní rodinou a neohlížet se na to lepší co existuje? A já už tenhle rok vím, jaká volba bude ta správná. Tyhle vánoce si prostě užiju, budou plné lásky a rodinného porozumnění, a společného setkání. A až se ohlédnu zpátky, bude zase o jednu věc míň, která by mě mohla bolet. A teď pokud dovolíte, jdu se podívat na dnešní Partičku ;)

Vánoce za T-6 aneb Candace Party! :D

18. prosince 2011 v 20:51 | dexter |  deníček
Ano, jak už nadpis napovídá, vážně si nemůžu pomoct. :D Je to pár dní co mám doma Disney Channel, ale co se tam dá najít, o tom člověk nemá ani tušení. Sice už nejsem nejmenší, ale když vidím něco jako je Phineas and Ferb, mám vážně co dělat, abych nebouchnul smíchy! A tentokrát ne proto, že je to naprosto absurdní a nedospělé, ale protože je to přímo báječný! :D Událostí dnešního dne je rozhodně Candace Party s ještě lepší písničkou!

Vánoce za T-7

17. prosince 2011 v 15:41 | dexter |  deníček
Tak už uběhlo dalších 5 dní, a konečně jsem se dostal zase k tomu, napsat článek. Dneska mám teda vážně zajímavej zážitek. Vždycky sem si říkal, že Hannah Montana je naprostá kravina pro puberťačky, co potřebujou nutně nějakej vzor. Ale dneska když sem si pustil telku ráno, hle - ta blbina tam zrovna šla. :D Inu, řekl jsem si "nu což, aspoň se mrknu na Miley Cyrus". A docela jsem byl příjemně překvapenej. Z naprostý kraviny se vyklubal docela příjemnej sitcom, kterej byl plnej uhozený nadsázky o povaze puberťáků a ryzí rodinné lásky. :) ...Mno, kromě toho už mám konečně řidičák, i když je to pro mě zatím taková plastová ozdoba do kapsy. Ale člověk nikdy neví, kdy se mu to bude hodit, kdy bude jediná naděje třeba na rychlý transport někoho někam.... Ten největší zážitek se ale nedá vůbec popsat slovy. Ano, mluvím o mojí jediné lásce. :)) Každý den s ní byl tak strašně krásný. Jen díky ní jsem si skálopevně jistý, že nezůstanu sám. Vždycky když život nestojí za nic, jen ona mi může dát štěstí. :)

Vánoce za T-12

12. prosince 2011 v 22:31 | dexter |  deníček
Uff, najít si čas sem napsat začíná být stále těžší úkol. Kdyby mi aspoň bylo trochu dobře, ale ten kašel bez příčiny je vážně zabiják... Ale dnešek přeci jenom něco přinesl. Dozvěděl jsem se, že štěstí opět stále stojí při mě, a ze statistiky sem dostal 15 bodů, ačkoliv sem toho dost vůbec nestíhal. A taky jsem se dneska pustil poprvé v životě do tvorby komiksů... Napoprvé docela amatérský, ale mě se to líbí...no, posuďte sami :)

Vánoce za T-13 aneb generace předešlá

11. prosince 2011 v 16:04 | dexter |  deníček
Asi to bude znít divně, ale hodně lidí mi za můj život řeklo, že svojí duší a nezkažeností bych se hodil více do dob kolem Vlasty Buriana, kdy byla společnost ještě úplně jiná. Dívky si nedovolily odhalit více než své ruce, nebyly vypočítavé, byly většinou velmi stydlivé, a partnera si vážily mnohem více, než v dnešní době mrch. Ano, od té doby co jsem to slýchával, se hodně věcí změnilo. Stal se ze mě kříženec, který je stejně tak zkažený, jako hodný a upřímný. Ale i v těchto dnech, když se podívám na nějaký film pro pamětníky, hned mi to vykouzlí úsměv na tváři a já si řeknu ,,Jo, přesně to byla moje doba".

Vánoce za T-14

10. prosince 2011 v 22:49 | dexter |  deníček
Další prázdný den v domácím léčení. Dnes jsem se ani nepokoušel něco dělat, protože lenost a zdravotní stav tomu nedovolovaly. Ale naštěstí můžu říct, že dnes je mi konečně lépe. Snad mi zítřek natolik pomůže, že v pondělí už budu schopen vyjít ven. A hlavní myšlenka dne? Asi že je vážně krásné, když se můžeme dívat na příběh tolik smyšlený a přikrášlený, a přesto vědět, že je to realita, protože něco takového se nám samotným podařilo vytvořit...stejně jako láska mezi mnou a NÍ. A věčná jistota, že ona mě nenechá samotného, a neopustí mě...

Vánoce za T-15

9. prosince 2011 v 23:14 | dexter |  deníček
,,Na polích světa pozemského, u pádu Pátého, proběhne boj, jehož výsledek změní osud a vnímání toho co máme." Přesně tak nějak by se dalo říct, jak se cítím. Všechno má svojí rovnováhu, a díky tomu mohu říct, že jsem ve škole skutečně docela úspěšný, dokonce i prezentaci sem dokázal sám napsat za jediný den... Ale to všechno je vykoupeno mým zdravím. Snažím se, opravdu se snažím, ale cítím, že tenhle boj není tak jednoduchý jako předtím. A k tomu sny, co ukazují přesně co se stane druhého dne. Snad horečka zastřela můj úsudek, ale něco mi říká, že v dobách přicházejících bude můj Temný Pasažér ten nejmenší problém, který upadne v zapomnění, aby povstala skutečná hodnota, hodnota důležitá pro život.

Vánoce za T-17

7. prosince 2011 v 21:36 | dexter |  deníček
Blíženec - i dle mytologie a znamení, dvě odlišné osobnosti v jednom těle, dobro a zlo. A každý den na tomhle světě ve mě tyhle dvě strany vedou věčný boj o to, kdo bude mít převahu, kdo bude řídit. Bohužel, dobro je něco vznešeného, něco mnohem cennějšího, a proto jeho dosáhnutí znamená mnohem více utrpení a práce...protože kdo není dost silný, ke zlu se snadno uchýlí. Ale není nic horšího, než když už tak těžký boj dokáže zhoršit okolní svět. Každá bolest, která projde mým srdcem totiž jen posiluje temnotu, hromadí se v jejím jádru a čeká na okamžik, kdy bude dost silná, aby zavládla. A mým osudem tak navěky bude bojovat, abych mohl být lepším člověkem...

Vánoce za T-18 aneb zázraky se dějí když je nečekáme...

6. prosince 2011 v 20:20 | dexter |  deníček
Dnešek byl na první pohled docela obyčejný den. Skoro bych řekl až nudný a jediná myšlenka co mi kolovala v hlavě byla, že jsem vězněm určitého životního cyklu, díky kterému se každé moje štěstí obrátí v několik dní smutku. Ale přesto se dnes stalo něco zvláštního...tedy v souvislosti s mým vnímáním okolí. Když jsem si tak bohulibě dával svoje vysněné čevabčiči v jídelně, nemohla mi uniknout hádka mezi klukem a holkou o uličku dál. Očividně to byl pár a zrovna se mezi nima stalo něco nepěknýho. Nevím jestli to byl rozchod, nebo něco jiného, ale vzhledem k slzám té holky to asi nebyla prkotina. Sledoval jsem je dlouho, ba mi skoro i oběd stydl, kdybych u toho nesledoval i svá sousta. Nakonec ta holka s ještě větším pláčem sebrala věci a odešla pryč. Kdo ví, co se opravdu stalo, ale na ten pohled nezapomenu nikdy. Pohled na dva lidi, kdy holka se utápěla v upřímném pláči plném bolesti a smutku, nevěříc co jí to potkalo...a na kluka, který si cynicky ujídal z talíře a ani v koutku oka mu neutkvěla jediná emoce. V ten moment se mi v hlavě zrodila ta myšlenka, že z většiny jsme to opravdu my, kdo tolik kazí iluze...kluci, co pro svá chabá ega neukáží ani trochu citu, nebo v horším případě tam ani žádný není, protože jim jde jen o sex. Nikoho nesoudím, je i spousta holek co se chovají jako šlapky z E55. Ale možná by vážně stálo za zamyšlení, jestli se musíme chovat hůř jak zvířata. A v tu chvíli mi došla ta věc nejzásadnější....ten zapomenutý pradávný princip, na kterém sem vyrůstal. Vzpomněl jsem si na to všechno dobro, pro které jsem žil, a zároveň jak moc ho v sobě mám dneska. Člověk se možná podceňuje, když nevidí patřičná srovnání, ale dnes už vím, že mám svého Temného Pasažéra naprosto pod kontrolou, že to já ovládám jeho a ne naopak. A i když se může občas zrodit pochybnost, vždycky se zeptám sám sebe, co je mi skutečně důležité a vidím, že světla je ve mě mnohem víc než čehokoliv jiného. :)

Vánoce za T-19 aneb Mikuláš

5. prosince 2011 v 21:13 | dexter |  deníček
Je to zvláštní pocit. Venku je 5.prosinec a děti se už nemůžou dočkat, že dostanou něco od Mikuláše. Někteří ovoce, jiní zase spousty sladkostí....a člověk má z toho i tak nějak zvláštní vnitřní radost, protože nejkrásnější na tomhle světě je právě dětský nevinný smích a radost. Přesto, ve vzduchu to vyvolává jakési uvědomnění si, že tohle je jedna ze spousty věcí, které už navěky půjdou mimo mě. A o to víc to utvrzuje fakt, že někomu během 3 hodin zazvoní hned dvakrát telefon jen kvůli tomu, aby mu bylo popřáno k Mikuláši. Do mysli se pak vkrádá otázka, zda to není už trochu dětinské slavit mikuláše s někým, kdo je věkově už skoro dospělý? Ale po chvíli vše vyprchá a otázky nahradí již tolik známý spřátelený pocit smíření, že takový je prostě můj život... Nohy mě nesou tmou k domovu a já se naposledy ohlížím na ten tolik krásný měsíc. Těším se až budu konečně v teple a už ani nepřemýšlím na to co je za den. A v tom když odložím své boty a dojdu pomalu ke stolu, tam spatřím zlatou podkovu pro štěstí a sladký povidlový perník. Ano, můj táta na mě opět nezapomněl. :) A dal mi tak pocítit, že nehledě na to, jaký život vlastně máme, vždycky budeme mít nejvíc, protože máme jeden druhého. :)

Vánoce za T-20

4. prosince 2011 v 20:27 | dexter |  deníček
Je to občas až neuvěřitelný, jak i jeden rok stačí k obrovskýmu kroku v životě jednotlivce. Dnes když se pozastavím nad tím, čím jsem býval nejenom já, tak mám pocit že jsem potřeboval snad dekády k tomu, abych něčeho takového dosáhl. Přesto, stojím tu dnes jako nový člověk, který má mnohem víc pod kontrolou svojí temnotu a jde víc po cestě světla. Minulost tu ale stále bude a já si díky ní nikdy nepřestanu uvědomovat, jak moc jsem šťastný, že se věci odehrály právě takto. Už nikdy bych totiž nechtěl bezmocně koukat na to, jak mi štěstí protéká mezi prsty a jak ho rychle ztrácím. To svoje štěstí totiž budu už navždy chránit.

Vánoce za T-21

3. prosince 2011 v 19:48 | dexter |  deníček
Den se dnem se zase sešel, a duch Vánoc se dere lehce ven, staré časy dýchaj na mě, jako z noci temný sen. Však nejsem smutný, vždyť jsem to já, osamělých jezdců král. Tak čekám směle vánoce, smířen s rolí co mi patří, smutek svůj teď ovládám, šťastný tak jsem rovnou za tři.

Kam dál