Vánoce za T-5

19. prosince 2011 v 21:29 | dexter |  deníček
"Pokud chcete někomu odpustit, co to znamená? Že chcete odpustit sobě. - Pokud někomu chcete ublížit, co to znamená? Že chcete ublížit sobě."
Tak tohle je citát, který mi přišel nejvýstižnější pro začátek dnešního příspěvku. Už je to přesně 11 let, co se můj život změnil do nepředstavitelných podob jedním špatným rozhodnutím mé matky. A celou tu dobu jsem se vyvíjel, dospíval. Až jsem si začal pokládat otázku, jak je to vlastně možné, že se mi nic nestalo. Je spoustu lidí s podobným příběhem, s podobně zničujícím osudem, z nichž se stala ta nejhorší část lidstva. Někteří se stali zloději, někteří vrahy, jiní škodolibými poflakovači, nebo bezcitnými agresory. Ale já? Kdo vlastně jsem? Slušně vychovaný kluk, nerozmazlený, naučený vyrůstat v chudobě, pilně studující vysokou školu s ambicemi na MBA titul z ekonomie. Stále se ohlížející na svoje okolí, možná trochu praštěný, ale pořád upřímný a skromný, uznávající dobro a přátelství. Člověka napadne, je vůbec možné, aby pod tlakem minulosti vyrostl přesto někdo nedotčený? Dlouho sem si myslel, že asi ano. Ale dnes mi to došlo. Právě tohle je oním pokřivením mojí osobnosti. Jsem uvězněn ve vlastních myšlenkách, ve vzpomínkách z minulosti. A vždycky tam budou prostě sedět a hlodat. Proč? Protože mým "postižením" je neschopnost jakéhokoliv vybití. Člověk co má uvnitř nějakou bolest či smutek se prostě naštve, dá to okolí sežrat, je protivnej, je aspoň na malou chvíli živoucím záporákem. Ale ne já. Sebevíc se můžu snažit dát nějak najevo co negativního cítím, vždy se ruku v ruce dostaví svědomí a hlas říkající "Tohle nesmíš, ty jsi dobrý." A tak mě navěky bude sžírat ono nevyjádřené, protože jsem otrokem vlastního dobra. A pomůže mi snad někdo? Ne, protože ve světě platí jiná pravidla. Tak jako jsem to už poznal mnohokrát předtím, funguje to stále. Člověk se může někomu věnovat, může být jeho nadějí, světlem v moři zoufalství, může to být přímo on, kdo ho dovede ke štěstí. Ale až přijde tato chvíle, kdy se dotyčnému zobrazí jeho skutečný maják, opustí vás. Ne snad v tom smyslu, že by na vás zapomněl nebo se na vás vykašlal. Jen začne mít naprosto jiné priority, a ať se budete jakkoliv trápit ve svojí duši, vždycky už budete na 2.místě, čekat až na vás dojde řada.
A když se podívám na kalendář, vidím že za 5 dní už zasednu opět ke štědrovečerní večeři a budu postaven před volbu. Být smutný celé vánoce kvůli tlaku okolí, nebo si užít to co mám s vlastní rodinou a neohlížet se na to lepší co existuje? A já už tenhle rok vím, jaká volba bude ta správná. Tyhle vánoce si prostě užiju, budou plné lásky a rodinného porozumnění, a společného setkání. A až se ohlédnu zpátky, bude zase o jednu věc míň, která by mě mohla bolet. A teď pokud dovolíte, jdu se podívat na dnešní Partičku ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama